Navigace

Obsah

 

Historie obce Hřebečníky

        Kdy přesně Hřebečníky vznikly s jistotou tvrdit bohužel nemůžeme. Snad se tak stalo již někdy v průběhu 14. století. O původu názvu obce existují dvě teorie - podle jedné "Hřebečníky" znamenají ves hřebečníků, tedy lidí, kteří pěstují hřebce. Druhá teorie tvrdí, že "hřebečník" je označení místa či dvora pro hřebce. Za pravděpodobnější se pokládá první z obou teorií. Jisté je, že název vznikl podle zdejšího chovu hřebců pro hrad Křivoklát. Vedle hypotéz existuje o vzniku názvu obce také pověst. Podle ni stála v dávných dobách u zemské stezky, vedoucí zdejšími pralesy, malá tvrz, na které sídlil zeman Sulko se svou krásnou dcerou Bělou. Sulko se rozhodl připojit k válečné výpravě do Jeruzaléma "k osvobození Božího hrobu od nevěřících", jeho dcera tak na tvrzi zůstala sama. Na nedalekém královském hradě Týřově byl toho času pro svou prostořekost vězněn hrdý rytíř Pašek. Tomu se díky nálezu tajné chodby podařilo z hradu uprchnout, na útěku si však zlomil nohu. Byl by jistě dopaden, kdyby se náhle neobjevil ušlechtilý hřebec panny Běly, který se zde pásl. Pašek na koně nasedl a ten ho odvezl ke své paní. Běla uprchlíka na své tvrzi schovala a ošetřila mu rány. Po čase se do sebe oba zamilovali a vzali se. Pašek na hřebce, kterému za vše vděčil, nezapomněl. Oba manželé se rozhodli, že se budou věnovat chovu ušlechtilých hřebců, tím dali jméno vsi, postupně vznikající kolem tvrze...
        Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1399. Tehdy Hřebečníky spravoval zeman Sulko, purkrabí na Krakovci. V této době ves náležela ke královskému hradu Křivoklátu. Z roku 1409 se nám dochovala listina, v níž Sulko žádá královskou pokladnu o příspěvek na úpravnu jízdárny a vydržování několika zbrojnošů, kteří by cvičili koně. Sulko dokázal využít husitských válek a roku 1412 dosáhl osamostatnění Hřebečníků od Křivoklátu. Vzniklo tak hřebečnické panství. K němu záhy přibyly i vesnice Novosedly, Pístný a manská ves Šlovice. Tyto vsi byly hřebečnickými pány postupem času střídavě dávány do zástavy králi a opět vypláceny. Krištof Hrobčický z Hrobčic je musel dát do zástavy dokonce i se samotnými Hřebečníky. Jeho synovi pak král dluhy odpustil.
       V roce 1444 držel celé panství Janek Týřovský z Hřebečník. Po něm majetek získal Bohuslav Světecký z Černčic, který jej pravděpodobně roku 1500 prodal Heinrichovi Týřovskému z Ensidlu. Přibližně v roce 1520 byl v Hřebečníkách založen pivovar. Roku 1530 ves vlastnil Jan Kaplíř ze Sulevic, který ji po deseti letech prodal Jiříkovi Valečskému z Vřesovic. V roce 1548 majetek získal Jindřich Týřovský a po něm roku 1556 syn Jiřík Týřovský. Zprávy z 50. let 16. století uvádějí Hřebečníky jako pustou ves. Kdy, kým a proč byly vydrancovány, bohužel nevíme. V roce 1583 přešla ves do vlastnictví Jindřicha Jakuba Týřovského. Po dobu jeho nezletilosti majetek spravoval jeho poručník Jan Týřovský. Roku 1609 koupil hřebečnické panství spolu s tvrzí, Novosedly a Šlovicemi Jiřík Děpold Černín z Chudenic. Po jeho smrti majetek v roce 1616 vdova Sidonie prodala Václavu Varlichovi z Bubna a na Zvíkovci. Od něj panství přešlo do rukou Maruše Hrobčické z Roupova a na Očihově.
        Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře byl konfiskován majetek odbojné šlechty. Také část rodinného majetku paní Maruše tehdy připadla Ferdinandovi II.. V roce 1628 pak Maruše panovníkovi prodala i zbytek hřebečnického panství, který jí po konfiskaci zůstal. V Hřebečníkách tehdy byla tvrz, pivovar se sladovnou, ovčín, mlýn, vápenice a kovárna. Ke vsi také patřilo 8 rybníků. Ve vsi bylo celkem 10 usedlých obyvatel, jejich počet se však v průběhu třicetileté války prudce snižoval. V roce 1651 je tak ve Hřebečníkách uváděn již pouze jeden usedlý. V této době byla ves již opět v majetku rodu Hrobčických. Roku 1647 byla totiž vrácena Jiřímu Kašparovi Hrobčickému. Po smrti Jiřího Kašpara v roce 1655 majetek zdědila jeho manželka Zuzana, rozená z Nosticů. Po ní Hřebečníky na krátký čas vlastnil rod Kinských, panství se však nakonec navrátilo Nosticům. Ti zde roku 1736 zbořili dosavadní tvrz a nechali tu postavit zámek. František Antonín Nostic pak nechal ve vsi roku 1756 postavit domácí kapli Nejsvětější trojice. V následujícím roce byla v obci naproti domu č.p. 2 umístěna zdejší nejstarší socha - sv. Jan Nepomucký. Marie Alžběta, říšská hraběnka z Nostic a Reineku, zřídila na pozemcích později zvaných Dubina oboru pro chov daňků.
        Asi v roce 1839 byla v Hřebečníkách založena škola. Učilo se po staveních, nejdříve v č.p. 3, později v č.p. 6, 2 a 18. Roku 1840 byla ke zdejšímu ovčínu přistavěna nová část, místní stádo mívalo kolem 300 kusů. V obci byl v této době postaven také lihovar a kolem roku 1850 byla nedaleko tehdejší zvonice založena malá továrnička na výrobu salajky neboli potaše. V této době zde žilo asi 380 obyvatel, jejich počet přitom neustále stoupal. Vnuk Františka Antonína Nostice Hřebečníky prodal občanu Brandeisovi, po něm byla ves v držení dr. Königa, od kterého majetek roku 1880 zakoupil Max Egon Fürstenberk. Později byly Hřebečníky trvale připojeny ke Křivoklátu. V roce 1886 byla ve vsi postavena školní budova. K roku 1890 žilo v obci celkem 428 obyvatel české národnosti.
        Konec 19. století byl ve znamení velkého rozvoje kulturního a spolkového života. V Hřebečníkách byl roku 1892 založen Spořitelní a záložní spolek pro Hřebečníky a okolí, v roce 1896 tu dále vznikl Sbor dobrovolných hasičů a po něm spolek Severočeská jednota, ochotnicko-pěvecký spolek Lumír a Sdružení volných myslitelů. Poklidný život ve vsi ukončil příchod první světové války. Dne 26. července roku 1914 byla vídeňskou vládou vyhlášena mobilizace, na frontu odsud odešlo 79 mužů. Příští čtyři roky byly pro lid velice těžkým obdobím. Dříve běžné věci, jako byl chléb, mouka, mýdlo nebo tabák, byly k dostání pouze na lístky, jejich příděly se přitom neustále zmenšovaly. K tomu se přidaly rekvizice pro potřeby armády - odváděly se brambory, obilí, dobytek, vše kovové, z čeho šla vyrobit munice... Nejhorší ze všeho však byly zprávy o zraněných a padlých, zpátky domů se již nikdy nevrátilo 16 zdejších mužů. Těm byl v obci roku 1923 odhalen pomník.
         Rok 1918 přinesl kýžený mír. Spolu s koncem války lidé oslavovali také vznik samostatného Československa. Hřebečníky se stejně jako zbytek republiky začal vzpamatovávat z prožitých útrap, život se zde pomalu vracel do starých kolejí. V roce 1920 byla v obci zřízena četnická stanice, nad pořádkem tu bděli tři četníci. V příštím roce vznikla ve šlovickém mlýně elektrárna. V roce 1922 proběhla pozemková reforma, velkostatek bývalého knížete Františka Fürstenberka převzal stát a rozparceloval ho. Tehdy zde také vzniklo Pastvinářské družstvo. V roce 1930 byly v Hřebečníkách postaveny čtyři novostavby, později výstavba pokračovala. Stejně se dělo i ve Šlovicích.
        Rozvoj ukončil příchod další války. Po zabrání Sudet se v obci usadilo několik rodin, které utíkaly před Němci. Během války pak lidé znovu museli odevzdávat nejrůznější předměty a naturálie pro potřeby armády. Potraviny a další životní potřeby byly opět vydávány na lístky a znovu všude zavládl nedostatek. Od roku 1940 vznikla kvůli spojeneckým náletům "civilní protiletecká obrana" - hlídky zdejších mužů musely v noci bdít, aby v případě nebezpečí uvědomili obyvatelstvo, které se mělo uchýlit do krytů - v obci byl jako protiletecký kryt určen starý pivovarský sklep. V Hřebečníkách se během války ukrýval gestapem hledaný tajemník belgického velvyslanectví Ing. Vladislav Topinka. Všichni zdejší obyvatelé o něm věděli, přesto jej nikdo, a to ani četnická stanice, nacistům neprozradil, což svědčí o pevném charakteru zdejších obyvatel. Gestapo Topinku zatklo až po více jak roce, po který se zde volně a veřejně pohyboval. Po atentátu na Reinharda Heyndricha byl popraven zdejší rodák Josef Beneš, který se zapojil do ilegálních aktivit a pomáhal atentátníkům. V roce 1947 mu byla v Hřebečníkách odhalena pamětní deska.
        Závěr války byl v obci dramatický - 16. prosince 1944 spojenecké bombardéry omylem shodily za vesnici devět bomb. Na poli zůstaly krátery čtyři a půl metru hluboké a patnáct metrů široké. Ve vsi naštěstí zůstalo pouze několik zničených střech a vytlučených oken. Na sklonku války zdejší obyvatelé objevili v okolních lesích několik ruských uprchlých zajatců. Všichni Rusové byli schováni a vesničané jim nosili jídlo, celkem se jich tu skrývalo 24. Krátce před osvobozením Hřebečníky zaplavili němečtí utečenci z východu, kteří prchali před Rudou armádou. Květen roku 1945 pak celé zemi přinesl úlevu od německého teroru.
 Po počáteční euforii začala obnova válkou zničené země. Značně se změnil počet obyvatel - do vsi se vraceli totálně nasazení občané, jiní pak odtud odcházeli osidlovat pohraniční oblasti, uvolněné odsunutými Němci. Záznamy z roku 1945 v obci uvádějí 299 obyvatel. Tento počet klesl do roku 1966 na číslo 155. Další období dějin, jimiž Hřebečníky prošly a prochází, ať již posoudí generace, které přijdou po nás. V současnosti žije v Hřebečníkách spolu s připojenými vesnicemi - Týřovicemi, Újezdcem, Novosedly a Šlovicemi celkem 280 obyvatel.
 
Použitá literatura: Ivanov, M.: Čtení o Hřebečníkách. 1999